Život ve světě bez ropy (3)

Začíná globální válka o suroviny a energie? Autor: magazín WM, celý článek najdete kliknutím na tento odkaz.

pospolitost.wordpress.com

Pokračování z předchozího dílu...

Odkud máte tyto informace? Kdo se ještě zmiňuje o vyvrcholení ropné těžby? Jsou tito lidé kompetentní?

Na konci článku najdete množství odkazů na zdroje, které může prostudovat každý, kdo má jen trochu zájem. Jen na internetu najdete více než 50 článků o vrcholu těžby ropy; všechny pocházejí z velmi renomovaných zdrojů. Z toho, co se dočtete budete zděšení stejně jako já; všechno, co zde říkám, je bohužel podloženo tvrdými fakty.

Kvůli stručnosti si uvedeme jen výpovědi dvou vysoce spolehlivých osob. Jak uvidíte, není to typické volání zvěstovatelů „konce světa"…

Dr. David Goodstein, profesor fyziky, zástupce rektora Cal Tech University

V právě vydané knize „Out of Gas: The End of Oil“ Dr. Goodstein působivě dokládá, že celosvětová ropná produkce brzy, možná už v této dekádě, vyvrcholí. Následná klesající dostupnost fosilních paliv může uvrhnout svět do globálních konfliktů mezi národy, bojujícími o ukořistění svého kusu zmenšujícího se koláče.

V nedávném rozhovoru na ABC řekl Dr. Goodstein o konci ropy toto: „Nejhorší možný scénář vypadá takto: Po Hubbertově vyvrcholení, veškerá úsilí dostatečně rychle produkovat, distribuovat a používat alternativní paliva, aby bylo možné vyplnit mezeru mezi klesajícími dodávkami a rostoucí poptávce po ropě, selžou. Prudká inflace a celosvětová deprese neponechá miliardám lidí jinou možnost, než v obrovských množstvích pro teplo, vaření a primitivní průmysl spalovat uhlí. To povede k výraznému zhoršení skleníkového efektu, jehož vlivem se zemské podnebí nakonec odkloní do nového, životu nepřátelského stavu. Konec příběhu.“

Poradce pro energii prezidenta George W. Bushe, Matthew Simmons

V nedávném rozhovoru Matthew Simmons názorům Dr. Goodsteina do značné míry přizvukoval. Na otázku, zda tedy není načase, aby se vyvrcholení ropné těžby stalo součástí veřejné politické debaty, odpověděl: „Na to je pozdě. Jak už jsem řekl, experti ani politici nemají žádný ´plán B´, k němuž by se mohli uchýlit. Jestliže naše možnosti získávat energii dosáhly vrcholu i za stavu, při němž 5 z 6,5 miliardy lidí na světě využívá moderní energii jen málo nebo vůbec, to bude děsivý úder našemu ekonomickému blahobytu a zdraví – větší, než si vůbec kdo dokáže představit.“

Když byl tázán, zda je na dohled nějaké řešení, Simmons odpověděl: „Nemyslím, že tu nějaké je. Zbývají nám jen modlitby. Za nejlepších okolností, když všechny naše modlitby zůstanou vyslyšeny, nedojde možná v období dvou let k žádné krizi. Pak to ovšem už je jistota.“

Simmons nedávno udělal prezentaci pro Středisko pro strategická a mezinárodní studia, ve věci nastávající ropné krize. Můžete si ji prohlédnout chcete-li. Zmínil se kromě Simmonse o vyvrcholení těžby ropy, ještě jiný člen Bushovy administrativy?

Dick Cheney koncem roku 1999 uvedl:

„Podle některých odhadů dojde v průběhu příštích let k průměrnému dvouprocentnímu každoročnímu globálnímu růstu poptávky po ropě, současně s mírným, tříprocentním přirozeným poklesem produkce z existujících zdrojů.“ (Jinak řečeno - jde o pětiprocentní schodek narůstající s každým rokem.). Cheney skončil alarmující poznámkou: „… to znamená, že v roce 2010 budeme potřebovat o nějakých padesát miliónů barelů denně navíc.“ To je, při současné těžbě, ekvivalent více než šesti Saudských Arábií.

A ve zprávě zveřejněné v dubnu 2001, jejímž sestavením byl Cheney pověřen US radou pro mezinárodní vztahy:„ Asi nejvýznamnější rozdíl mezi dneškem a situací před 10 lety představuje mimořádně rychlá eroze volných kapacit v kritických segmentech energetických řetězců. Toto manko se dnes jeví jako endemické. Mezi nejvýznačnější mezi těchto ztrátami patří oblast volných ropných kapacit.“

A co lidé mimo Bushovu vládu? Poukazuje někdo na tuto vážnou otázku? Roku 1980 Jimmy Carter americké veřejnosti sdělil, že se v osmdesátých letech bude muset začít připravovat na konec ropného věku v roce 2005.
Dále je to například Michael Moore, který pod názvem Oils Well That Ends Well v knize „Dude, Where's My Country?“ věnoval konci ropného věku a následnému vymírání celou kapitolu.

Co se bude dít, jakmile produkce jednou vyvrcholí?

Vezmu-li jako vodítko historii domnívám se, že následující časový přehled rozumně shrnuje to, co lze očekávat u vyvinutých národů, jako jsou Spojené státy:

1-5 let (po vyvrcholení těžby) - Velká recese, porovnatelná s tou, již jsme zakusili v období uměle vytvořeného nedostatku ropy v sedmdesátých letech

5-15 let - Recese přejde do druhé Velké krize.

15-25 let - Společnost se začne hroutit. Podmínky ve Spojených státech se začnou podobat podmínkám v bývalém SSSR.

25-50 let - Propad společnosti se zhorší. Život ve Spojených státech se začne podobat životu v současném Iráku: zhroucení elektrické rozvodné sítě; nedostatek čisté vody; extrémně vysoká nezaměstnanost; vojenský policejní stát. Mnoho oblastí bude připomínat území v zemích třetího světa, jako je například Libérie.

50-100 let - Společnost se začne opět stabilizovat, ačkoli se bude drasticky lišit od čehokoli, co si většina z nás dovede představit.

Chcete-li se hlouběji seznámit s pravděpodobným vývojem, přečtěte si o tom, když budete mít příležitost. Je možné, že jsme už nevědomky dosáhli obávaného vrcholu a nyní děláme první krůčky k ropného krachu? Ano. Jak už jsem uvedl, to se dozvíme až několik let poté, kdy k tomu dojde. Globální produkce ropy od roku 2000 rok po roce klesá, takže je docela možné.

Je tady ovšem i hojnost důkazů svědčících, že se ve skutečnosti už nacházíme v první fázi ropného krachu. Jak vyplývá z výsledků „odhadu“ zveřejněného v prosinci 2003, nezaměstnanost, myslitelně úmyslně zkreslená tak, jak jen to bylo možné, dosud ještě balancuje okolo 6%. Vezmete-li však v úvahu faktor kvality zaměstnání, dosahují reálná čísla 12% - 15%.

Výpadky proudu testované v Kalifornii na podzim 2000, masivní výpadek proudu na východním pobřeží v srpnu 2003 a různá další úplná zatemnění, k nimž docházelo v pozdním létě 2003 po celém světě, jsou prostě předznamenáním toho, co přijde. Princetonský profesor Kenneth Deffeyes, autor knihy „Hubbert´s Peak: The Impending World Oil Shortage“ (Hubbertovo vyvrcholení: Blížící se světový nedostatek ropy), na pařížské konferenci v květnu 2003 mínil, že obávané vyvrcholení už bylo v roce 2000, s tím, že produkce od té doby zřetelně klesá.

Jako další důkaz dosažení vrcholu produkce Deffeyes uvedl, že od roku 2000 došlo k 30% poklesu hodnot akcií, přičemž nepomohly ani škrty v úrokových sazbách. 2,5 miliónů lidí se stalo nezaměstnanými, a dosud zaměstnaní nemohli odejít do důchodu. Rozpočtové přebytky se vytratily, střední třída vymizela a nakonec zmizelo i Světové obchodní centrum.

Pokračování příště...

==============================

Budu vždy nechávat povolenou diskuzi pro slušné vyjádření rozumných názorů, protože věřím, že je to tak správné. Zároveň ale chci říct, že na komentáře reagovat nikdy nebudu.